Rychnovský Spolek z.s.

Buď zdráv Rychnove!

Den pod psa

Pravda, je to už pár let, ale tahle do paměti stále ještě nezasunutá vzpomínka se mi stále vrací. Především tehdy, když se potkám s některým z hnědozrzavých ovčáckých psích krasavců. Pro mnohé jde o českou psí klasiku, nejkrásnějšího čtyřnohého kamaráda na světě. Mám stejný názor, byť připomenutí existence tohoto "našeho" nádherného ovčáckého chlupáče, bude mít už navždy hodně nahořklou příchuť.

Je neděle, slunce nad Rytířovem pálí jako zběsilé. Víkend pomalu končí, začínám do naší škodovky cpát harampádí které jsme zcela proti logice věci v pátek do naší pastoušky přivezli, abychom ho zase o dva dny později jako nepotřebné po stejné trase transportovali zpět do nehostinné městské aglomerace.. Vše se ale radikálně mění v okamžiku kdy z pod kol naší červené chlouby vypluje sice krásná, ale tesáky nebezpečně cenící hlava statného psa. K autu mě nepustí, vypadá to že červená Š 105 odedneška patří jeho psí výsosti. Stačí ale dva buřty zbylé od včerejšího táboráku a hlavně kastrol vody. Tenhle chlupáč s do krve odřeným krkem od provazu či lana zřejmě hodně dlouho žádné menu neviděl. Dlužno ale objektivně říci, že zase tak lacino se nezaprodal, k obědu měl kuře, my zbylé brambory...Chvíle odjezdu je tady. Náš inteligentní host to cítí. Najednou začíná podivně kňučet, po hodně dlouhé době své konečně pořádně nacpané  břicho nenápadně sune pod stůl. Takhle tedy vypadají oddané psí oči. Startuji, opouštíme osadu. Nalezenec se rozbíhá za autem. Přidávám plyn, už nám nestačí. Ženě i dceři se po tvářích koulejí slzy jako hrachy. "Tati zastav!" křičí hystericky Markéta. Poslechnu. Otevíráme zadní dveře, vyčerpaný ovčák skáče dovnitř a naučeně uléhá na sedačku. Očividně byl takhle zvyklý cestovat než ho lidská neláska odepsala. Do hlavy se mi okamžitě zabořila otázka z Nerudova fejetonu - Kam s ním...? Nesmyslný návrh dámského osazenstva vzít si tohoto obra domů do panelákové krabice rezolutně zamítám. Nabírám směr Rychnov, tam přece musí takového krasavce někdo znát. Jdeme chalupu po chalupě, všem se náš host moc líbí, nikdo ho ale nezná. Až nejstarší občanka Rychnova... Po chvíli přemlouvání souhlasí s tím, že chlupatou bombu zatím nechá na dvorku a zeptá se svého syna Pepíka, ten bude určitě vědět. Odcházíme. Pes pronikavě zakňučí a po artistickém zdolání pětimetrového drátěného plotu chránícího stařenčiny slepice se vrací zpátky k autu. Stará paní se na nás s odsuzujícím podezřením hodně, ale moc hodně, zamračeně dívá. "Jo takhle to je, on je váš a vy se ho chcete jen zbavit," prohlásí rezolutně. Nakonec se však po chvíli nechá přesvědčit a bere "našeho" ovčáka zpátky. Nemám sílu se mu podívat do očí. Konečně odjíždíme. Ženským zase tečou po tvářích slzy, tentokrát však už mají velikost tenisových míčků...

Bohužel, tahle syrově pravdivá historka ale nemá tolik očekávaný happy end. Hnědý krasavec sice dostal nového majitele, přesto na nás každý pátek čekal u dvířek pastoušky. Vyhladovělý a žíznivý aby po každém našem obědě celé hodiny jen spokojeně mručel...Pak přišel další víkend a ten krásný zvířecí úkaz se neobjevil. Ani v sobotu, v neděli jsme ho také vyhlíželi marně. Už jsme se s ním nikdy nesetkali. Prý stále utíkal, neposlouchal. A tak se jeho "páníček", očividně postrádající alespoň špetku tuzemské vzdělanosti, postaral o jeho tragický konec...

R.U.D.A.

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

Tomik00007 | 20.12.2020 19:46
Rychnovský advent trochu jinak!

https://youtu.be/AhyimpiZJpU